O sobě! Pohádka o dvou bratrech z knihy Věry Nosálové: Slunce zapadá na východě
Místo dlouhých řečí o sobě vám povím pohádku o dvou bratrech z knihy Věry Nosálové: Slunce zapadá na východě, kterou mám rád. „Žili kdysi dva chudí bratři, kteří se starali o svou nemocnou maminku. Jednou do jejich domu přišla paní Pohádka a vyzvala bratry, aby ji následovali. Zavedla je na začátek cesty, která vedla krásným kvetoucím údolím. Cokoliv najdete na této cestě, bude vaše – řekla jim – můžete si nabrat, kolik unesete. Já na vás počkám na konci cesty. Bratři se vydali na cestu. Pohádka je čekala v cíli. Jako první dorazil do cíle mladší z obou bratrů. Co jsi viděl na své cestě, zeptala se Pohádka. Bratr odpověděl – viděl jsem krásné kvetoucí údolí, viděl jsem mnoho léčivých rostlin, které ke mně skláněly své větve a nabízely léčivou sílu pro moji maminku. Natrhal jsem jich plnou náruč. Pohádka se na něj hezky usmála a poslala ho k mamince. Mladší bratr přišel domů, vstoupil k mamince do pokoje a položil jí léčivé rostlinky na polštář. Dlouho po něm se dovlekl do cíle starší bratr. Byl upocený, unavený, měl do krve rozedraná kolena, košili měl svlečenou, svázanou do uzlíčku a táhl v ní za sebou těžký náklad. I jeho se Pohádka zeptala, co viděl na své cestě. Jakmile jsem vstoupil na cestu, zakopl jsem o zlatý valoun. Byly jich tam hromady. Obětoval jsem svoji jedinou košili, abych jich posbíral co nejvíc. Také na něj se Pohádka hezky usmála a poslala ho domů. Starší bratr přišel domů, šel do komory a vysypal obsah košile do velkého kamenného džbánu. Pak vybral jeden malý valounek, vstoupil k mamince do pokoje a položil jí ho na polštář. Kdo z obou bratrů byl lepší, nám napoví konec pohádky. Léčivé rostlinky mladšího bratra maminku uzdravily. Starší bratr postavil za obsah džbánu obrovské sanatorium, kde se mohla léčit nejen jeho maminka, ale i lidé z celé země. Stařenka skončila své vyprávění, chvíli seděla tiše a pak dodala. V tomto příběhu se bílá a černá barva spolu prolínají. My lidé potřebujeme černou i bílou, abychom uspokojili obě části své osobnosti. Naše duše prahne po bílém křišťálu, naše hmotné tělo potřebuje černý hřích. Když se tyto dvě barvy v nás navzájem prolnou, my jsme na cestě k dokonalosti.“
