František Novotný ve své knize Buďme blažení
Vždy nejlepší mediací však je, pokud si své spory dokážeme smírnou cestou vyřešit sami. Úžasný příklad „mediace“ popisuje František Novotný ve své knize Buďme blažení u dvou světově proslulých pěvců – tenorů z hvězdného tria Pavarotti, Domingo, Carreras. „Nevím, zda to víte, ale existuje rivalita mezi Katalánci usilujícímio nezávislost a Madriďany. Placido Domingo je z Madridu, José Carreras je Katalánec. Politika tedy způsobila, že se spolu v roce 1984 na smrt rozhádali. Šlo to dokonce tak daleko, že oba měli ve smlouvách dodatek, že budou koncertovat pouze tam, kam nebude přizván ten druhý. V roce 1987 se Carreras ale střetl s mnohem mocnějším nepřítelem, než byl jeho rival Domingo. V partituře jeho života si vzala nelítostné sólo zhoubná leukémie. Boj s ní byl bolestivý. Carreras prodělal mnoho zákroků včetně transplantace kostní dřeně a krve na přední americké klinice, kam cestoval měsíc co měsíc. Za těchto podmínek nemohl pracovat a i když měl značný majetek, cesty a lékařské zákroky zcela vyčerpaly jeho finance. Když byl s penězi u dna, objevil v Madridu nadaci, která měla jediný cíl. Pomoci léčit leukémii. Díky podpoře nadace Hermova Carreras nakonec dotáhl boj s rakovinou do vítězného konce. Jen jak se zotavil, začal zjišťovat o nadaci něco bližšího. Když si přečetl její status, zjistil, že zakladatelem, hlavním sponzorem a ředitelem je Placido Domingo. Zjistil, že ji založil vlastně kvůli němu, ale aby ho neponížil, zůstal v anonymitě.
Nejdojemnější částí příběhu je pak jejich střetnutí. Carreras překvapil Dominga na jednom z jeho koncertů v Madridu. Přerušil jeho vystoupení, poklekl před ním, požádal ho o odpuštění a veřejně mu poděkoval. Placido mu pomohl vstát a i když oba pro slzy neviděli, mohutným objetím zpečetili začátek velkého přátelství. V jednom interwiev odpověděl Placido Domingo reportérovi, proč založil nadaci pro nepřítele: „Svět není tak bohatý, aby si mohl dovolit ztratit takový hlas.“
