Dopis pro přátele – Gabriel García Márquez
Co byste napsali, kdyby vaše smrt byla za dveřmi? O čem byste přemýšleli, čím byste se osvobodili? Gabriel García Márquez, světoznámý spisovatel, když ucítil svůj konec, napsal svým přátelům dopis na rozloučenou. Přečtěte si ho. „Kdyby Bůh na chviličku pozapomněl, že jsem hadrová loutka a daroval mi kus života, snažil bych se využít čas co nejlépe. Možná bych neřekl všechno, co si myslím, ale dozajista bych si rozmyslel, co říci.
Věcem bych přikládal hodnotu ne podle toho, co stojí, ale podle toho, co znamenají.
Spal bych málo a více bych snil. Mám za to, že když zavřeme oči, každou minutou ztrácíme šedesát vteřin světla.
Pokračoval bych v chůzi, když se ostatní zastaví.
Probouzel bych se, když ostatní budou spát.
Kdyby mi Bůh daroval kousíček života, nosil bych prostý šat. Vystavoval bych se prudkému slunci a obnažoval nejen své tělo, ale i duši.
Dokázal bych lidem, jak se mýlí, když se domnívají, že ve stáří nemohou milovat. Nevědí totiž, že zestárli, protože milovat přestali.
Dítěti bych dal křídla, avšak nechal bych je, aby se samo naučilo létat.
Staré lidi bych naučil, že smrt nepřichází, když zestárneme, ale když zapomeneme. Tolika věcem jsem se od vás, lidičky, naučil.
Každý chce žít na vrcholku hory a nechápe, že skutečné štěstí spočívá v tom, JAK JI ZDOLÁVÁ, KDYŽ STOUPÁ.
Naučil jsem se, že když novorozeně sevře do pěstičky prst svého táty, lapí ho tak navždy.
Naučil jsem se, že člověk smí shlížet na druhého shora pouze tehdy, když mu pomáhá postavit se na nohy.
Je tolik věcí, kterým jsem se od vás naučil, avšak mnoho mi již neposlouží, neboť až mne uloží do té bedny, budu bohužel umírat.
Říkej vždy, co cítíš a konej tak, jak myslíš. Kdybych věděl, že se dnes naposledy dívám, jak spíš, stiskl bych tě v objetí a v modlitbách bych prosil Boha, abych směl chránit tvou duši.
Vědět tak, že mi zbývá pár minut, řekl bych ti do očí “mám tě rád” a bláhově bych nepředpokládal, že to víš.
Vždy přijde nové ráno a život nám dá další šanci. Pokud se mýlím a život mi dá jen ten dnešní den, rád bych ti řekl, jak moc tě mám rád a že na tebe nikdy nezapomenu.
Zítřek nemá jistý nikdo ať mladý nebo starý. Nečekej na nic, protože nebude-li žádné zítra, litoval bys, že sis neudělal čas na úsměv, objetí a políbení. A žes jim nestihl vyplnit poslední přání.
Buď nablízku těm, které miluješ. Opakuj jim, jak moc je potřebuješ. Měj je rád a chovej se k nim hezky. Udělej si čas na to, abys jim řekl “mrzí mě to”,”odpusť”, “prosím tě”, “děkuji” a všechna slova lásky, která znáš. Nikdo na tebe nebude vzpomínat pro to, co sis ve skrytu myslel.
Žádej Pána, ať ti dá sílu a moudrost, abys své myšlenky sdělil. Prokazuj svým přátelům a svým nejdražším, jak ti na nich záleží.
