Anthony de Mello: Bdělost
Spolupráce s koučem pomáhá „probouzet se“. Toto probouzení krásně popisuje v knize Bdělost – Anthony de Mello: „Většina lidí ačkoliv to netuší, spí. Narodí se ve spánku, žijí ve spánku, vdávají se ve spánku, vychovávají děti ve spánku a umírají ve spánku. Nikdy se neprobudí, nikdy nepoznají kouzlo a krásu toho čemu říkáme lidská existence. Všichni mystikové katoličtí, křesťanští i ti ne křesťanští jakkoliv se jejich teleologie či náboženští liší, se shodují v jednom. Vše je tak, jak má být. Přesto, že je vše špatně, vše je v nejlepším pořádku. Dosti podivný paradox. Je zde však jedna tragická skutečnost. Většina lidí nikdy nepochopí, že vše je v nejlepším pořádku, protože spí a mají noční můru. Trefně toto popisuje příběh o muži, který klepe na synovy dveře. „Kubíčku, volá, vzbuď se.“ „Mě se nechce vstávat, tati,“ zkouší to syn. Otec přitvrdí, „Vstávej, musíš přece do školy.“ „Mně se nechce do školy,“ trvá na svém syn. „Proč ne,“ ptá se otec. „Mám tři důvody,“ odpovídá syn. „Za prvé, protože je tam děsná nuda, za druhé děti si ze mě dělají legraci, za třetí nenávidím školu.“ Otec mu na to odpoví, „tak já ti zase řeknu tři důvody, proč do školy musíš.“ „Za prvé, je to tvoje povinnost, za druhé je ti 45 a za třetí jsi tam ředitelem.“ Probuďte se, už jste dospělí, už jste příliš velcí na to, abyste spali. Probuďte se a přestaňte už lpět na svých hračkách. Většina lidí tvrdí, že už chce školku opustit, ale nevěřte jim to. Chtějí po vás pouze, abyste jim spravili rozbité hračky. Chci zpátky svou ženu, chci zpátky svou práci, chci zpátky své peníze, chci zpátky svou pověst, svůj úspěch, jen to ve skutečnosti chtějí. Chtějí zpátkysvé hračky. I ten nejlepší psycholog vámpotvrdí, že lidé ve skutečnosti vůbec nechtějí vyléčit. Hledají úlevu. Vyléčení je bolestivé. Probouzení není nic příjemného, v posteli máte své pohodlí, rozčílíte se, když vás někdo budí. To je důvod, proč se moudrý guru nesnaží lidi probouzet. Doufám, že se budu držet této moudrosti a ani v nejmenším se vás nepokusím probudit, pakliže spíte. To rozhodně nemám v úmyslu. Přestože vám čas od času říkám, probuďte se. Chci jenom odvést svou práci, odtančit svůj tanec, budete-li z něho mít užitek, výborně. Nebudete-li, škoda. Jak říkají Arabové. Ten stejný déšť dává růst trní v mokřinách i květinám v zahradách.